Výkřik techniky
Pro Biblio jsem napsala recenzi na Výkřik techniky od Thomase Pynchona.
Labyrint světa a ráj techniky
Thomas Pynchon, osmdesátiletá záhada moderní americké literatury, přichází s novým románem Výkřik techniky (Bleeding Edge, 2013), noirovým detektivním příběhem, který se proplétá labyrintem newyorské společnosti, internetu, účetnictví i událostmi 11. září 2001. Všudypřítomná je paranoia, ironicky štiplavý humor, virtuální realita a nekonvenční hromady slov z nejrůznějších odvětví lidské činnosti.
„Paranoia je česnek v kuchyni života, té se člověk nikdy nepřejí.“ (s. 20) A Pynchon je šéfkuchařem v této kuchyni. Spisovatel, který neposkytuje rozhovory, žádné osobní informace, ani fotografie, se vrací s postmoderním dílem plným nejasnosti, kterým ale trefně popisuje současný svět. Kniha čtenáře přenese do New Yorku na počátku 21. století, kterým jej provádí odloučená židovská matka dvou synů a vyšetřovatelka podvodů, nyní bez licence, která díky příteli a vlastním tykadlům vyladěným na podvody přijde na stopu něčemu velikému. Čemu, to se snaží rozluštit celých 518 stránek knihy, a zda se jí to povede, závisí jen na tom, jakým budete čtenářem. Nečekejte ale klidně plynoucí detektivku s jemným mateřským humorem, naopak je to smršť židovských a arabských výrazů, technických metafor, vulgarismů i poetických přirovnání. Síť více či méně pravděpodobných odpovědí, které produkují ještě větší množství otázek. Maxine Tarnoowá není obyčejná matka, ani účetní – nosí s sebou v kabelce berettu ráže 22, lháře pozná na tři bloky daleko, má slabost pro federální agenty a břitký, neuvěřitelně pohotový humor by ji mohl závidět kdejaký stand-up komik.
Věřte nebo ne, recenze byla publikovaná tiskem, a tak není její plné znění dostupné online.