Mokře chodí v suše

Pro Biblio jsem přečetla a napsala recenzi na knížku Mokře chodí v suše, která se věnuje tradicí vodnictví převážně v Čechách. 

Kdo nezná vodníka, není Čech

“Postavu vodníka či hastrmana zná v českém prostředí pravděpodobně každý.” (s.11). Málokterá postava české literatury je však tak neuchopitelná, neposlušná a polyfunkční jako právě vodník, i proto je zajímavé, že na svou první literární monografii si vodník musel počkat až do letošního roku.

Podrobné péči se vodníkovi dostalo od Pavla Šidáka publikací Mokře chodí v suše (Academia, 2018). Neuchopitelného vodníka, který se vzpírá veškerým systémům (např. etické dualitě, žánrové příslušnosti i fyzickému ztvárnění), zachycuje v přechodu od folklorních záznamů přes ohlasy a inspiraci až ke svébytné autorské literární tvorbě. Z korpusu citovaných textů, které se pohybují od jmen mohutných pilířů českého literárního nebe (K. J. Erben (odsud i enigmatický titul knihy, pokud jste dosud tápali), A. Jirásek, J. Vrchlický, J. Seifert, J. Neruda) až k těm, která uslyšíte patrně poprvé (J. V. Jahn, S. Kocourek či K. Dewetter), povstává vodník fluidní, nevyhraněný jako voda sama, přesto však plně funkční.

Věřte nebo ne, recenze byla publikována tiskem, není tedy dostupná pro čtení online. 

  • Black LinkedIn Icon
  • Black Instagram Icon

© 2020 Elo vyrobilo.