Jennifer Ackermanová se již 30 let snaží předávat zajímavá fakta ze světa vědy, přírody a lidské biologie širokým masám. V roce 2015 vydala Genialitu ptáků (The Genious of Birds, v Čechách vydalo nakladatelství Kazda), která se stala bestsellerem. Pravděpodobně i díky tomu letos v květnu vyjde další kniha věnovaná ptákům The Bird Way.
Jennifer Ackermanová v překladu Venduly Hlavové píše neskutečně poutavě, a to i když vysvětluje tak abstraktní věci jako jsou myšlenkové mapy sýkorek nebo způsob, jakým se orientují holubi. Pokud vás zajímá teorie mysli ptáků, budete v sedmém nebi. Pokud vám jde i o něco jiného, možná zvažte čtení jen vybraných kapitol (namátkou Společenský důvtip štěbetálků, Vokální virtuozita či Estetické vlohy).
Kniha je určena především lidem, kteří si ptačího mozku zrovna neváží. Bohužel takoví lidé ale jen těžko sáhnou po knize s titulem Genialita ptáků. A je to škoda, Jennifer se totiž v ptácích opravdu vyzná a dovede skloubit různé experimenty a vědecké otázky tak, aby ilustrovala určitou ptačí dovednost v analogii s lidským počínáním. Protkává text ale vlastními vycházkami do deštného pralesa či na kopec ve Virginii, a čtenář má pocit, že jde s ní.
Základním kamenem úrazu je dle mého názoru poznámkový aparát, který je umístěn na konci knihy před rejstříkem. Samotný text na něj však neodkazuje, a tak čtenář musí spíše vytušit, že by se do něj v daný okamžik mohl podívat, než aby jej tam poznámka pod čarou mohla navést. Během knihy se seznámíte s takovým množstvím různých studií a experimentů, že si je jen těžko vybavíte dle počátku věty, kterou byl zmíněn. A to je škoda.
Dalším kamenem úrazu jsou formulace typu „ptáci mají mozek uspořádaný podobně jako lidé“, které předpokládají, že má čtenář poměrně rozsáhlé informace o fungování a vzhledu lidského mozku. Dovolím si tvrdit, že takové znalosti běžný čtenář nemá, a může jej to už na začátku knihy odradit. Pokud ale vytrváte, najdete v knize mnohé zajímavé a zábavné příběhy.
Knížku ke čtení rozhodně doporučuju, ale počítejte s tím, že vás spousta věcí nebude zajímat, spousta vás nebude bavit a výjimečné vědecké objevy vás třeba ani nepřekvapí. Já osobně se teď jdu podívat, zda je někde k dispozici dokumentace k experimentu, kdy se vědci snažili naučit rýžovníky šedé rozpoznávat díla Picassa od Moneta. Protože to je dost bizár!
A začínám si brousit zuby na jinou publikaci z pera téže autorky – Sex Sleep Eat Drink Dream: A Day in the Life of Your Body.