• Ela Prokopová

Současná česká ilustrace

Jak se daří současné české ilustraci, kde ji najít a jak se nejlépe zorientovat? Dávno jsou pryč doby, kdy ilustrace byla k nalezení pouze v knihách, a to zejména v těch určených dětským čtenářům. Ačkoli je literatura pro děti stále nejvýraznějším hájemstvím ilustrace, není jediným polem, kde se mohou dnešní ilustrátoři vydovádět. Tento článek chce ukázat současnou českou ilustraci v její rozmanitosti, šíři a kráse a zároveň odkázat zájemce o ilustraci na spolehlivé zdroje informací o české ilustraci.




Česká ilustrace má dlouholetou tradici. Mezi její zakladatele patří věhlasná jména Václava Hollara, Josefa Mánesa, Mikoláše Alše či Artuše Scheinera. V každé české domácnosti najdeme alespoň jednoho Ladu, Borna nebo Čapka. Česká ilustrace ale rozhodně nekončí Jiřím Trnkou, Zdeňkem Milerem nebo Ondřejem Sekorou, na všechny tyto velikány navazuje mladá krev. Ta těží z národní tradice, ale zároveň se jí necítí být svázána.


Na českém knižním trhu tak stojí bok po boku mladá generace výtvarníků s již zavedenými autory a legendami oboru. Díla výše zmíněných velikánů zůstanou v českém literárním povědomí vždy silně zakořeněna, vedle nich stojí autoři zralí, jejichž tvorba si již našla své místo, například Jiří Sopko, Petr Sís, František Skála, Jiří Šalamoun, Petr Nikl, Jan Hísek či Jiří Stach. Tuto koláž doplňují výtvarníci mladí, kteří hravě experimentují, rádi překračují hranice klasické knižní ilustrace (často tíhnou ke komiksovým formám) a užívají netradičních metod.


Krásná literatura bez ilustrací?

V dnešní době se jen málokdy setkáme s beletrií doplněnou ilustracemi, jak tomu bývalo dříve. Někteří nakladatelé však rozpoznali moderní knižní fetiš a sázejí na luxusní varianty světové literatury, které se budou vyjímat na instagramových účtech. A tak si například můžeme přečíst Velkého Gatsbyho ilustrovaného duem Tomski&Polanski (LEDA, 2018), svou bibliofilskou řadu mají i mnohá nakladatelství, například nakladatelství Argo. Mimo ilustrované bestsellery Hobita, Pána prstenů a Hry o trůny zde však najdeme i české skvosty: například Staré řecké báje a pověsti doplněné klasickými ilustracemi Zdeňka Sklenáře, román Devatenáct set osmdesát čtyři s ilustracemi Jaroslava Róny a Drákulu, kterého doplnil sugestivními rytinami František Štorm. Tato řada však překračuje rámec klasické ilustrace a knihu vnímá jako výtvarný objekt, rozhodně se tedy nejedná o klasický sortiment českých nakladatelství.


Nedostatek beletristické ilustrace systematicky narušuje nakladatelství Take, které tvoří duo ilustrátora Jindřicha Janíčka a grafické designérky Nikoly Klímové a které „vzniklo z nadšení ke kvalitně graficky zpracovaným knihám, z fascinace jednoduchostí knižních obálek z minulosti a zklamáním nad přístupem k podobě knih mnohých současných nakladatelů.“ V jejich produkci najdete českou literaturu (např.: Jaroslava Havlíčka, Josefa Čapka) s českými ilustracemi a kvalitním grafickým zpracováním, ale i díla světová. Nakladatelství má na kontě též jedinečný počin Ilustrovanou Ústavu České republiky.


Výše uvedené příklady jsou stále výjimkou, která – spíše než cokoli jiného – potvrzuje pravidlo. Beletrie totiž zpravidla s ilustrací končí u obálky, případně předsádky.


Obrázkové knihy pro děti

V knižním průmyslu si své privilegium ilustrace stále ještě uchovává dětská kniha. Literatura pro dospělé se bez „obrázků“ obejde, ale dětskou knihu bez ilustrací bychom hledali jen těžko.2 V českém prostředí zažívá ilustrace v dětské literatuře nevídaný rozkvět. Pro běžného čtenáře je však velmi náročné se v množství produkce vyznat. Nejjednodušší body orientace jsou nakladatelství, která dlouhodobě dbají na kvalitu textu, ilustrace i knihy jako takové.


Mladé knižní studio a nakladatelství Marcely Konárkové Pop-Pap se specializuje na papírové knihy českých autorů. Každá jejich kniha je unikum a je vytvořena speciální technikou – pop-upové trojrozměrné ilustrace, vystřihovánky, flipbooky a jiné podtrhují vybrané ilustrace ještě více, než to dovedou klasické knihy. Své knihy navíc vydávají jak v českém, tak v anglickém jazyce. I takto se pak dostává česká ilustrace do světa.


Nakladatelství Paseka se za poslední dobu doslova vyšvihlo do čela české literární produkce. A to nejen v literatuře pro děti – zejména Lichožrouti Pavla Šruta s ilustracemi Galiny Miklínové, nové přebásnění Andersenovy Malenky z pera Radka Malého s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové a oceňovaný novofoglarovský dobrodružný příběh Vojtěcha Matochy Prašina s ilustracemi Karla Osohy (za ty byl nominován na Czech Grand Design) – ale též monografií Pionýři a roboti o zlaté éře československé ilustrace v letech 1950-1970. Za zmínku stojí i prvotina Anny Cimy Probudím se na Šibuji, kterou si autorka ilustrovala sama. Posledním počinem je též vydání románu Lolita ke 120. výročí narození Vladimira Nabokova se čtyřmi odlišnými obálkami, kterých se zhostil Jindřich Janíček.


Nakladatelství Cesta domů se snaží přispět k veřejné diskuzi o smrti, umírání a smutku. Kromě praktických příruček vydávají i knihy pro děti, které zpracovávají těžká témata. Doprovázejí je ilustrace zakladatelky hospice Cesta domů Martiny Špinkové (O tajemství, Divný brach strach), Adriany Skálové (Věci našeho života, Je smrt jako duha?) a Barbory Valecké (A smutek utek, Nikolka a dvě mámy). Knihy jsou vydávány s velkou péčí a nakladatelství patří velký dík za odvahu předkládat náročná témata i dětem.


Nakladatelství Bylo nebylo, které svou produkci definuje poetickým jazykem hravou formou a touhou sdělovat i sdílet, je sice malé, ale jeho úspěchy silně rezonují. Nakladatelství se nebojí méně komerčních titulů v nízkých nákladech, ruční vazby a netradičního zpracování. Z jejich produkce stojí za zmínku kniha Anny Pleštilové Co je to? (Nejkrásnější české knihy roku 2010) či Máj, 78 Kč / 100 g téže autorky (Nejkrásnější české knihy roku, cena tvůrci do 30 let ). Unikátní je též autorská kniha Nikoly Hoření Kéž by!, ve které ožívají společně s ilustracemi i sny a přání. Život malému strašidýlku Lukáše Csicselyho v knize pro bystré děti a malé duchy Čmuk vtiskly ilustrace Davida Dolenského. Kromě knih v jejich knihkupectví najdete třeba i zvířecí kvarteto či poznávací kartičky dinosaurů, oblak nebo bylinek a autorské tisky.


Dalším nakladatelstvím, na které se v kvalitě můžete spolehnout, je Labyrint Joachima Dvořáka. Jde o dvorní nakladatelství světově oceňovaného ilustrátora a umělce Petra Síse (Tři zlaté klíče, Strom života, Robinson a další), ale i jiné knihy tohoto nakladatelství stojí za pozornost. Například Podivuhodná robotí expedice Jindřicha Janíčka a Taťány Rubášové, která letos vychází v maďarštině a holandštině. A dlouhodobý bestseller Velká kniha o čůrání Jakuba Plachého.


Za největší úspěch nakladatelství Labyrint však osobně považuji vznik časopisu pro děti chytrých rodičů Raketa, který zastiňuje veškerou ostatní časopiseckou tvorbu pro děti. Nejen že obsah je chytrý, zábavný, kvalitní a kompletně bez reklam, ale také je přehlídkou tvorby mladé české ilustrátorské generace. Do časopisu pravidelně přispívá mnoho ilustrátorů a další se přidávají. Kromě časopisu si můžete pořídit i autorské plakáty, mini sešity a vystřihovánky.


Ve výčtu nesmí chybět nakladatelství Baobab, rodinné nakladatelství Juraje a Terezy Horváthových, které se od roku 2000 snaží navázat na českou ilustrátorskou tradici vydáváním knih mladých autorů a ilustrátorů. Juraj Horváth navíc vede ateliér ilustrace a grafiky na pražské VŠUP, podporuje tedy mladé ilustrátory i jako mentor.

Produkce nakladatelství je rozsáhlá, najdeme zde klasické knihy Daisy Mrázkové (Můj medvěd Flóra, Haló, Jácíčku, Byla jednou jedna moucha a další), znovuobjevené obrazové průvodce Miroslava Šaška (To je Izrael, To je Londýn, To je Řím), na které navázalo i autorským zpracováním To je Praha, kterého se zhostily Michaela Kukovičová a Olga Černá. K pozornosti bych doporučila i Rostlinopis (ilustrace Alžběty Skálové), Havětník a Bydlíme (ilustrace Daniely Olejníkové) od Jiřího Dvořáka, které jsou po všech stránkách úžasné. Přehlídku mladé české ilustrace nalezneme v malých sešitcích v krabičkách v titulech 12 ukolébavek, 12 malých hororů a 12 nejmenších pohádek.


Pod činnost nakladatelství také patří i organizace Festivalu malých nakladatelů Tabook, který se koná každoročně na přelomu září a října v Táboře a je zaměřený na autorskou ilustraci a fenomén obrazové knihy.


Nakladatelství Meander Ivany Pecháčkové je dvorním nakladatelstvím Petra Nikla (Jinotaje opic, Záhádky, O Rybabě a mořské duši), jehož fantazie dokáže vždy překvapit něčím novým. Jeho Lingvistické pohádky jsou dlouhodobým bestsellerem a byly za ilustrace zapsány na čestnou listinu IBBY. Kromě tzv. „niklovek“ a náročnějších knih z edice Modrý slon vydává i knížky Petra Stančíka o Jezevci Chrujdovi, kterého výtvarně ztvárnila Lucie Dvořáková. Oblíbené jsou i knihy humoristického dua Jan Nejedlý a Jaromír Plachý Mistr sportu skáče z dortu a příručka pro začínající vtipálky Malý humorista.


Výkladní skříní mladé české ilustrace se stala edice převyprávěných biblických příběhů manamana, jejíž každý příběh ilustruje jiný mladý ilustrátor (Ester Nemjó, Saki Matsumoto, Josefína Stibitzová, Kristina Fingerlandová a další).


Nakladatelství Běžíliška se specializuje zejména na tradici českého leporela vázaného v plátně, které přežije několik generací zvědavých čtenářů. Jdou však za klasickou formu harmoniky, až se z jejich knih stávají hračky či umělecké objekty. Vlajkovou lodí nakladatelství jsou leporela, hlavní ilustrátorkou je Andrea Tachezy, která občas přenechá své místo i dalším jako například Nikole Logosové a Filipu Pošivačovi, kterému v Běžílišce vyšla kniha Kuba Tuba Tatubahn, oslava neobvyklých věcí, díky které byl ilustrátor zapsán na čestnou listinu IBBY po bok slavných jmen Květy Pacovské či Jiřího Trnky, který je Filipovým vzorem.


I Běžíliška se snaží ukázat rozmanitost české ilustrace, a to pomocí edice malých sešitků Mikroliška s rozmanitou škálou textů (Radek Malý, Robin Král, Eva Čermáková) i ilustrací (Tereza Vostradovská, Marie Štumpfová, Tereza Ščerbová, Nikola Logosová, Anastasia Stročkova a další).


Výběr nakladatelství završuje i největší český nakladatelský dům zaměřený nejen na literaturu pro děti, Albatros. Nabídka je široká a zpracování zpravidla ne tak kvalitní jako u menších nakladatelů. I přes to se však Albatrosu občas povede nějaký ten skvost, jako například publikace Překlep a Škraloup Tomáše Končinského a Barbory Klárové (Magnesia Litera 2017, Zlatá Stuha 2017, zapsáno na čestný seznam IBBY) či obrázková autorská knížka o české hymně ilustrátorky Anety Františky Holasové Kde domov můj. Zajímavé tituly nově najdete v projektu Knihozem, který z široké produkce skupiny Albatros Media vybírá „ty nejkrásnější dětské knihy“. Úroveň titulů sice trochu kolísá, ale orientaci v obrovském sortimentu dětské literatury Albatrosu rozhodně napomáhá.


Mimo výše zmíněná nakladatelství je ještě mnoho dalších, která vznikla z okamžitého popudu nebo třeba pro jeden konkrétní titul (například vysoce oceňovaná kniha Alfabeta Patrika Antczaka /Zlatá stuha 2016/ vyšla v nakladatelství RUKAMA, za svou spolupráci se zahraničním Emmemm publishing na knize Left and Right byl nominován na Czech Grand Design).

Ilustrace, které z knih zběhly

Knižní ilustrace stále ještě drží prim a práce na ilustrované knize je prestižní záležitostí, v portfoliích se dosud vyjímá. Práce samotná, jako téměř vše v knižním průmyslu, není dostatečně finančně ohodnocená. Jak jsem zmínila výše, beletrie se ilustruje velmi málo (naopak časté je převedení klasického beletristického díla do formy komiksu4). Moderní doba, multimédia, sociální sítě, nové přístupy a všudypřítomný web však ztrátu beletristické ilustrace více než nahrazuje.


Mimo knihy se ilustrace po vzoru úspěšných zahraničních časopisů (například The New Yorker nebo The Economist, které užívají ilustrace jako výrazného doprovodu textu čím dál častěji) stěhuje do periodik, u nás je to například časopis Nový prostor (který má i ilustrovanou odnož pro děti s názvem Enpík), Euro, Respekt, Reportér, Hospodářské noviny, Pátek LN, Ekonom, A2, výše zmíněná Raketa a další. Duo Tomski&Polanski zpracovalo ilustrace cyklistického závodu pro Eurosport.


Kromě tisku se ale ilustrace dostává dál – do užitého umění (například papírnictví spolupracuje s ilustrátory na výrobě diářů, návrhu pohledů a dalších produktů) do bytového designu (Maria Makeeva například vyzdobila jógové studio, ilustrace Nikoly Hoření zdobí knihkupectví Meander na pražském Vyšehradě, Alžběta Skálová vytvořila ilustrace hmyzu na zeď v zahradě pokrokové mateřské školy Vodnická v Praze 4), obalového designu, korporátních prezentací a vizuálních identit firem (Patrik Antczak například tvoří ilustrace pro Ambiente) i do veřejného prostoru. Důležitým médiem jsou plakáty lákající na různorodé akce, které i v Čechách postupně opouštějí od nevzhledného wordovského designu a fotografií právě k autorské grafice (Nikola Logosová pro Meet factory a další).


Ilustraci začal hojně využívat i marketing, tzv. explainery (videa, která jednoduše vysvětlují konkrétní problémy) hojně využívají jednoznačnosti ilustrace a jejích neomezených možností. Ilustrátoři tak kromě tvrdého umění okupují i vody marketingu a komunikace. S uplatněním ilustrace ve videích nutně souvisí i téma animace, naši ilustrátoři se totiž také čím dál tím častěji uplatňují na poli rozpohybované ilustrace, ať už jde o krátké či dlouhé filmy (do kin se čím dál tím častěji dostávají pásma animovaných filmů z dílny absolventů uměleckých škol, cenami ověnčený film Plody mraků Kateřiny Karhánkové, Alžběty Skálové a Martina Búřila) nebo třeba počítačové hry (například jedinečné Machinarium, Samorost a Chuchel z dílny Amanita Design).


Ilustrátoři samotní se stávají uvědomělejšími a nebojí se být angažovaní. Například Kristina Fingerlandová výrazně upozorňuje na problémy mladých (FOMO, předsudky, duševní zdraví a další) pomocí upcyklovaných mikin v projektu Metanoia (tzn. změna smýšlení), který se mimo jiné představil i na Designbloku (jednotlivé kousky pak byly vydraženy a výtěžek putoval do neziskových organizací, které se konkrétním problémem zabývají).


Největším rozdílem od předchozích ilustrátorských generací je silná internetová přítomnost. Mladá ilustrátorská obec již vyrůstá s jiným egem než generace předchozí. Většina prezentuje svou tvorbu hrdě a on-line, nečeká, až bude moci uspořádat výstavu v Topičově salonu. Mají k dispozici Facebook, Instagram a Tumblr, kterých hojně využívají. Svá portfolia mívají na serveru pro prezentaci tvůrčí práce Behance. Instagram prokázal svou funkčnost a dnes málokterý umělec nemá vlastní profil. Pomocí Instagram Stories nás navíc ilustrátoři často nechávají nahlédnout do procesu tvorby ilustrací a vlastního soukromí.


Jediné, co mi ještě v této internetové éře schází, jsou kvalitní popisy konkrétních děl. Ilustrátoři jsou schopni povídáním o svých konceptech strávit dlouhé hodiny, když ale uploadují svá díla na internet, takovou trpělivost nemají. Mnohdy se tak člověk musí spokojit s pouhým hashtagem (#ilustrace), občas dokonce i ten chybí.


Kam za současnou českou ilustrací?

Jak se v té záplavě jmen, barev, technik a médií zorientovat? Kde tu českou současnou ilustraci hledat?


Jelikož ilustraci stále ještě dominuje kniha, doporučuji pozornosti ediční plány nakladatelství, která ještě sází na ilustraci (výčet těch, které stojí za to sledovat naleznete výše). Většina nakladatelství již má své ediční plány elektronicky dostupné na svých stránkách.


Pro lepší orientaci v dětské literatuře vydává každoročně česká sekce IBBY a Komise pro dětskou knihu SČKN katalog Nejlepší knihy dětem, který je zárukou kvality (je dostupný v tištěné i elektronické verzi). Ne vždy však reflektuje tvorbu menších subjektů na českém trhu. Jako odrazový můstek je však katalog nedocenitelný.


Největší přehlídka současné autorské ilustrace v Čechách

Největším úspěchem poslední doby je festival věnovaný ilustraci, LUSTR. Od roku 2014 se stále rozrůstá stejně jako jeho obliba, za jeho první tři ročníky, a založení úplně prvního festivalu ilustrace u nás, získalo knihkupectví PageFive cenu Czech Grand Design v kategorii Obchod roku. Nyní jej pořádá spolek Czech Illustrators společně s PageFive ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, která poskytla krásný prostor v Hybernské ulici v Praze.


Festival není jen přehlídkou současné české ilustrace, zároveň jde o největší ilustrátorské setkání. Každý umělec získá kus prostoru, který může zaplnit dle svého, a jelikož platí co umělec – to názor, LUSTR je každoročně velmi různorodý. To ostatně také dokazuje vizuál festivalu, o který se každý rok stará jiný umělec (Tomski&Polanski, Maria Makeeva, Juliana Chomová, Patrik Antczak či Michal Bačák). Kromě českých (a slovenských) ilustrátorů organizátoři zvou i zahraniční hosty, výstavu doprovází přednášky, workshopy, projekce i koncerty. Každý rok se také volí nejoblíbenější ilustrátor návštěvníků.


K přehlídce současné české ilustrace patří i mezinárodní putovní výstava Lustr on Tour, která společně s Českými centry představuje výběr ze současné autorské ilustrace v zahraničí.


Nejlepším zdrojem současné české ilustrace jsou však návštěvy klauzur (neboli závěrečných prací studentů) uměleckých škol, a to především: Ateliér ilustrace VŠUP v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze, Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta umění a designu Ladislava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni a dalších. Klauzury jsou veřejné, často za přítomnosti autorů a vedoucích ateliérů. Na klauzurách si hledají nakladatelé své budoucí ilustrátory.


Novotinou letošního roku je Sympozium ilustrace, které se odehrává v Broumově. Myšlenka vznikla poté, co pražský Lustru navštívila Žaneta Vávrová, rodačka z Broumova, která oslovila spolek Czech illustrators a společně vytvořili náplň sympozia. Důležitou podporu poskytlo Vzdělávací a kulturní centrum klášter Broumov.


Jedná se o rezidenční pobyt, který má ilustrátorům poskytnout volnost v tvorbě, odstřihnout je od rušného města a každodenních shonů a dovolit jim tak plně se soustředit na vlastní práci. Mimo to projekt sympaticky sbližuje ilustrátorskou komunitu, která má ve sdílení ještě značné rezervy. A také přenáší ilustraci do míst mimo Prahu, která si ji poněkud usurpuje.


Nejde však jen o to zavřít šest mladých umělců do zdí kláštera, nechat je čtrnáct dní tvořit, a pak je propustit. Sympozium nabízí i široký doprovodný program pro všechny zájemce – od výstavy účastníků sympozia i mezinárodní výstavy Lustr On Tour či přednášky o české ilustraci přes animační dílny a promítání animáků až po neformální seznámení s ilustrátory u čaje či lahve piva.


Letošní první ročník naplnila šestice Michal Bačák, Aliona Baranova, Marek Ehrenberger, Maria Makeeva, Tereza Ščerbová, Veronika Zacharová. Nezbývá než čekat, co přinese další ročník.


Oceňované ilustrace

Ilustrátoři v Čechách získávají různé ceny, které mohou lidem pomoci zorientovat se v ilustrátorské tvorbě. Není jich mnoho a často jen na okamžik zviditelní jméno ilustrátora díky zájmu tisku, mnoho nových zakázek mu to ale nepřinese. Většina oceněných bere ceny jako poděkování za svoji dosavadní práci a utvrzení v tom, že to, co dělají a jak to dělají, mají dělat dál. I tak se ilustrátor v Čechách musí pěkně ohánět, aby se uživil. A které ceny stojí za to sledovat?


Nejprestižnější českou cenou jsou ceny Czech Grand Design, které od roku 2016 vyhlašují i vítěze v kategorii Ilustrátor roku. Tím prvním se stal Michal Bačák za své ilustrace pro časopis Newsweek a mísu pro značku Křehký, vítězem roku 2017 se stal Jan Šránek za ilustrace pro výstavu Paneland a knihu Zvláštní okolnosti. Ilustrátorem roku 2018 se stal Jindřich Janíček za své ilustrace pro Hospodářské noviny, knihu Ilustrovaná Ústava České Republiky a komiks 75 stupňů Fahrenheita. Každoročně je nominována skupina významných ilustrátorů a už jen nominace je považována za prestižní.


Už jsme zmínili Zlatou stuhu, ocenění za literaturu pro děti uděluje česká sekce IBBY každoročně v kategorii Původní česká slovesná tvorba, Překlad, Výtvarná tvorba, která se dělí na knihy pro mladší děti, knihy pro starší děti a mládež, literatur faktu pro děti a mládež a výtvarný počin roku, a Komiksová tvorba. Jelikož je dětská kniha svrchovaným prostorem současné ilustrace, jde o významnou cenu.


Památník národního písemnictví vyhlašuje cenu Nejkrásnější české knihy roku, která oceňuje knihy vydané za poslední kalendářní rok. Kniha je vnímána jako celek, nejde tedy o samostatnou cenu za ilustraci, je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách a vyhlašuje se v sedmi kategoriích. Vítězné publikace se poté účastní soutěže Nejkrásnější knihy z celého světa.

Ze zahraničních cen je hlavní Cena Hanse Christiana Andersena, opět je zaměřená na autory, kteří tvoří v oblastní literatury pro děti. Vyhlašuje se ve dvou hlavních kategoriích – spisovatelé a ilustrátoři (kategorie ilustrace od roku 1966), vyhlašuje se každý sudý rok. Zlatou medaili tradičně předává dánská královna. Jiří Trnka, Dušan Kállay, Květa Pacovská a Petr Sís jsou jejími držiteli. Společně s cenou Hanse Christiana Andersena vydává IBBY International čestnou listinu, oceňuje autory, ilustrátory i překladatele výjimečných knih, které přispívají k porozumění mezi národy prostřednictvím dětské knihy.



Kde najít informace?

Hlavní informace hledejte vždy na osobních stránkách umělce, bývají nejlépe udržovány a obvykle si je autor kurátoruje sám, prezentuje tak svůj svébytný rukopis. Pozornosti doporučuji zejména instagramové účty umělců. Díky snadnému zacházení s platformou jsou umělci schopni sdílet svou tvorbu i několikrát denně. Pokud tápete, hledejte na stránkách festivalu Lustr, najdete tam osobní stránky všech vystavujících za poslední roky. Podobně se můžete odrazit od stránek Klubu ilustrátorů.


Spolek Czech illustrators je nyní největší autoritou v oblasti informací o aktivních českých (a slovenských) ilustrátorech. Kromě blogu a článků z prostředí ilustrace (a to nejen té české a současné) také mapuje aktivity spojené s ilustrací. Stává se tak platformou jak pro ilustrátory samotné, tak pro zájemce o ilustraci. Vyplatí se je sledovat na Facebooku i Instagramu, kam sdílejí hodnotné informace.


Kromě blogu též pořádají výše zmíněné akce – festival Lustr a Sympozium ilustrace. Propojují také ilustrátory se zadavateli, ať už agenturami, firmami či jednotlivci. Pokud hledáte ilustrátora pro svůj projekt a nevíte si rady, koho oslovit, pak jsou tu pro vás Czech illustrators. Podobně si u nich může ilustrátor vyřešit vedení zakázky a starat se pak jen o výtvarnou stránku.

Spolek se snaží ukázat společnosti tváře, které stojí za obrázky z knih, plakátů či animovaných filmů a také propojit ilustrátorskou komunitu. I proto pořádají Czech illu pívo, na které zvou všechny: „Je jedno, jestli máte rádi ilustraci nebo vlastně ani ne… Žádné téma a hranice rozhovoru se nekladou. Kdo chcete, tak dorazte.“


Dalším vhodným zdrojem je organizace Czechdesign, která se snaží propojit design a každodenní život, informovat českou společnost o tom, k čemu je užitečný design. Jejich internetový magazín informuje o probíhajících designérských soutěžích, má ale celou sekci ilustrace a publikuje mimo jiné i články od Czech illustrators. Informuje o výsledcích cen i výběrových řízeních. Organizuje soutěž Young Package, propojuje designéry s firmami, pořádá přednášky, workshopy a výstavy (například Výstava soutěžních návrhů na novou vizuální identitu Národní galerie či Designéři dětem). Provozuje také e-shop plný českého designu.


Jediná česká galerie, která se specializuje na ilustraci, knižní grafiku a kulturu, je galerie Xao. Mimo provozu výběrového knihkupectví v Krymské ulici také pořádá výstavy, křty, výtvarné dílny pro děti, čtení a prezentace knih. Snaží se poskytnout prostor nejen zavedeným autorům, ale začínajícím umělcům, studentům, malým nakladatelstvím i zajímavým amatérům.

Česká ilustrace je na vzestupu, zvedá se zájem o ilustraci jako takovou, a to nejen v Čechách. Po vzoru zahraničí se i v Čechách dostává ilustraci více a více prostoru. Lidé si zvykají na ilustrované články, naučná videa i beletrii s výtvarným doprovodem. Čeští ilustrátoři jsou žádaní nejen v Čechách, ale uplatňují se i v zahraničí. Doufejme, že zájem bude stoupat i nadále.


Článek jsem napsala pro České literární centrum a byl publikován jako téma měsíce července 2019.

1 zobrazení
  • Black LinkedIn Icon
  • Black Instagram Icon

© 2020 Elo vyrobilo.